Vzala jsem tě za ruku.

Tebe, padlý ctiteli múz.

Tušila, čekala na chvilku.

Leštila tvůj zašlý vkus.

 

Pozoroval jsi kaskádu ohně.

Oko s okem pojil rudý samet.

Síť červených světel nad nebesy.

Nehynoucí povzdechy komet.

Jsem ta, která nosí křivky Noci.

 

Nikdy nepoznáš moji Genesis,

sbírku roztoužených polnic.

Tak mě vpusť!

 

Víckrát ne!

Jednou a pro vždy ne!

Spletené pakty v klínech.

Jednou a pro vždy ne!

Zůstaň osamělá ve zdech.

Obdivuj klenoty chtíčů.

 

Je to tvá prázdná bouře.

Bouře, co nezná kontrolu.

 

Ztrácíš se před životem.

Odhal kousek po kousku.

Pokřtím tě svým vínem.

Z oltáře shodím lásku.

 

Neoplývajíc zlem – povznesená.

Vlčí sekta uhání za kořistí vášní.

Nahota pozřela šaty strohých vad.

Krátké vrcholy svázané dvojí mašlí.

Jsem žízeň, co lační po žhavé Moci.

 

Nikdy nepochopíš moji Genesis,

sbírku natržených večernic.

Tak si mě vem!

 

Říkám ne!

Nikdy více a navždy ne!

Boží pěst na křivém podlaží.

Nikdy více a navždy ne!

Nejsem ten, na kterém záleží.

Buduješ kult bez figurek.

 

Jsi prázdná bouře.

Bouře, co hledá kontrolu.

 

Nikdy nepocítíš moji Genesis,

sbírku rozpoutaných hranic.

 Tak mě smeť!