Sladké chtění zapomnění

Jsem divou letní noci, 
jsi stále v mé moci,
kuchyň je mou klecí
chci se z ní
jak had z kůže svléci

Jsem šelmou Tvých snů
jsem pokrmem Tvých hořkosladkých dnů
kořením plýtvám 
svou sílu dmýchám
život mě nutí,
být ženou všech chutí...

Jsem královnou zrozenou
však svými city zrazenou
jsem lunou něžné noci,
i štírem,co Tě touží svléci

Jsem dřevem žárem ohořelém
kamenem po sobě vrženém
Jsem polibkem v listu zavitém
hebkým mechem v dechu zemitém.

Jsem jiskrou magických ohňů,
strážkyní smíšených dojmů,
jsem pískem na dně moří,
jež v lastuře perlu odhodlaně tvoří.

Tys bleskem prokletých nocí
i chladným močálem padlým jitřenkovou nocí,
Tys květinou rosou zalitou,
i kostkou vrženou, 
však krupiérem strachu střeženou
Jdeš cestou trnitou,
s duší rozbitou.

Jsi vůní omamnou,však pro mě stále záhadnou.
Jsi však s přehledem ,mých chutí přítelem
Osudem, krátkých nocí přeludem
jsi příběhem, však pro mě v kmeni stromu sevřeném

Znám boly Tvých stínů 
a záplatu Tvých chmur
v časovém horizontů snů
nepůjdeme spolu za hranice nocí ani dnů.

Teď kráčím jak šelma, 
která horký písek nezná
Jsem klisnou svobodnou,
životem odolnou,
nehledajíc stáda přístřeší

Míjím strom života,
kde se zatím vosa strachy třepotá
neví, jestli tam v ráji,
se žihadli počítají.

Jsme už jen pěnou

moři zaslíbenou ,

ozvěnou, z vášně zrozenou.