Konec ročníku, maturita. Ples byl děsný. Měla jsem na sobě šaty s těsným korzetem, naschvál odhalující moje tetování. Ano bylo to na truc mé rodině. Někdo by řekl že jsem opravdová mrcha, že si vezmu svoje prachy a nechám je tady v tom svrabu, ale takový je život. Oni se nestarali o mě, proč bych měla já o ně? Co mi dali do života?

Akorát spostu ran na duši a nic víc. Dokonce jsem byla schopná se dostat na svojí vysněnou váhu.

Už nejsem ta malá tlustá holka co je moc chytrá na svůj věk, co ví co chce a jde si za tím. Hodně lidí by řeklo že jsem se změnila, já bych to řekla tak že jsem sama sebou víc než kdy předtím. Ale nejprve jsem si zařídila jednu věc. Našla jsem si tu mrchu a vyřídila jsem si s ní účty. Myslí si že krásná tvář a postava je všechno? Teď už nemůže mít ani jedno z toho. Zřídila jsem ji. Ublížila jsem jí a užila jsem si to. Ano. Psychopatická možná trochu.

Jen prostě vím co chci. Na vztahy nebo úlety jsem se dávno vykašlala.

 

 

Přeci jen, nejprve je důležité mít základ pro pořádný život, a pak si začít užívat, jak člověk rychle spadne do pěkných sr.. problémů. Ehm. Aby se to všechno nejak urovnalo, jmenuji se Jessie. Vždy jsem od života chtěla víc, ale nukdy jsem to nedostala, tak jsem si za tím musrla jít. Jak by mě nazvali ostatní? Ranařka, někdo i mrcha. Ale to jen pro to, že vždy když člověk jde nahoru, objeví se někdo kdo mu podkopne nohy či mu cestu nahoru pěkně ztíží. A že se mi do cesty postavilo překážek. Sama sobě jsem si dala slib že půjdu za tím co chci a nikdy se nevzdám.

Proměň sbou bolest ve výsadu a staneš se vítězem. Když jsem si balila kufry, přišli rodiče, a nakonec jsem schytala dost pár slušných ran do obličeje. Sakra natrhlej ret, a dost možná než dorazím na schůzku s Hayley budu mít i modřinu. I don't care. Rozhodla jsem se to nechat být, nasedla jsem do svého autíčka a vyjela.

Byla to fuška to auto dát dohromady, opravit ho, přelakovat a upravit hotak aby nejen dobře vypadalo ale bylo i pekelně rychlé. Všechno své vybavení včetně velkého starého temného kufru jsem vzala sebou. Trvalo to zhruba 5 hodin než jsem tam dorazila, i když jsem jela jak rychle to šlo ale udělala jsem si zastávku v obchodech.

Chtělo to i nové oblečení. Jaký mám styl? Trochu emo, trochu metal, trochu gothic a vintage. Vždy jsem se snažila jít si vlastní cestou a to se mi i dařilo. Po tom co jsem dorazila k sobě a vsechno si srovnala dle "mého" systému a hodila jsem se do pořádku, vyjela jsem za Hayley

 

 

Byla jsem nadšená z toho, že za mnou konečně měla dorazit Jessie. Poslední dobou jsem si toho užila docela dost a to ve špatným smyslu. Všechno se tak nějak zbořilo. Najednou byl rok pryč a já měla zase svojí normálnější postavu, kterou jsem chtěla zdokonalit. Byla to docela makačka, ale najednou jsem byla tam kde jsem chtěla být. Ani jsem se nenadala a konec roku byl pryč. Jenže, kluci o mě začali zájem jevit jako o děvku. Líbilo se mi to, být středem pozornosti. Ale to jsem měla takové chvilkové období, než jsem jim začala psát, jestli vypadám jako děvka. Lákala mě představa dostat za to ty prachy, které mi jeden týpek nabídl. Ale problem byl v tom, že já jsem děvka vážně nebyla. Ikdyž jsem už od pár lidi zaslechla, že jako děvka vypadám. Potom jsem to přestala řešit a začala sem je posílat do háje, protože to nemělo žádný jiný smysl.
Stála jsem před zrcadlem a zkoumala,co si mam vzít na sebe. Byla jsem taková ta typická holka, která byla nerozhodná a ve všem se cítila blbě. Nic mi neslušelo a připadala jsem si ve všem široká. Bože, to bylo takový dilema , když sem se podívala na hodinky ztuhla jsem.
"ááá.." Zaječela jsem, protože jsem měla za deset minut být na místě a já nebyla ani namalovaná. Natahla jsem na sebe šedé kraťasy, tílko jsem vzala krajkové a přes to přehodila svojí oblíbenou černou koženku, na nohy jsem hodila své bíle sandále. Neřešila jsem to extra, protože jsem nestíhala. Obtáhla jsem si řasy pákrat řasenkou, fixem jsem si zvýraznila linky a vyrazila na místo. Hrozně jsem chvátala,abych nepřišla pozdě. Sotva jsem popadala dech.

"To pitomé astma!" Zahulaka jsem a zanadavala si. Dost mě to omezovala, postupně jsem kontrolovala čas. teda každou chvíli sem čuměla na mobil,abych zjistila jak na tom jsem. Na místo jsem dorazila o pár minut později. Rozhlédla jsem se po Jessie, nikde jsem jí neviděla. Měla jsem dost problém poznat některé lidi, takže mi vždy trvalo než jsem spatřila dané lidi. Hlavně když jsem se s ní teď viděla poprvé.
Po chvíli jsem zahlédla u kašny postávat nějákou dívku, která byla na muj vkus až moc vystředně oblečená a tyhle barvy v tomhle horku. Pak jsem se podívala na sebe, zrovna jsem barvičkami také neoplývala. Tak jsem pokrčila rameny a zamířila za ní.

"Ahoj" Oslovila jsem dívku a pokračovala. "Jessie?" Opatrně jsem se zeptala a dívka kývla.

"Ty budeš Hayley." Usmála jsem se.
"Tak ráda tě poznávam!" Hned mě obejmula, trochu jsem šokovaně zamrkala, pamatuju si, že tohle udělala Hannah, moje dávna kamarádka a já na tohle nebyla zvyklá.
"Já tebe taky!" Pousmála jsem se a byla jsem ráda, že jí konečně můžu poznta. Nejspíš bych skákala buhví jak vysoko,ale to se vážně nehodilo a můj styl to nebyl.
"Promiň, že jsem přišla pozdě.