Dnes se vracím od děda,

dám si doma oběda,

uviděl jsem na stole

nebezpečné fazole.

Super, super!

To si dám!

Jó! Ke stolu usedám!

"Dej si na to synáčku,

dej si na to šlehačku!"

Poslechl jsem radu dobrou,

dochutil jsem je i koprou.

"Bledneš mi tu v obličeji,

na, mlíčko já ti ohřeji!"

"Děkuji ti maminko,

hned je lépe malinko."

Zapíjím to všechno sektem,

už to chce ven mojím rektem.

 

Položím si prkýnko,

pod prkýnko hovínko.

Pěkně se mi ulevilo,

tím to ale neskončilo!

Téměř v stejném okamžení,

příjemný jak pohlazení,

vylét ze mne silný proud,

jenž zamořil temný kout.

Vrátím se sem nejednou,

hýždě mé zde usednou.

Tohle jest můj skvělý stolec,

zde každému jídlu konec.

Uvrhnu ho v mísu tůni,

proměním ho v skvělou vůni.

 

Byl to dneska skvělý den,

stavím se zas!

Za týden!