Dívka vyjekla. Proplétala se lesním porostem čím dál rychleji, ale stromy začínaly být moc blízko u sebe a to její útěk ztěžovalo. Nohy se jí pletly a každou chvíli zakopávala o kořeny a spadlé větve.
„Mně neutečeš!“ Ozval se hlas za jejími zády a dívka ještě zrychlila. Pálilo ji v krku a ztěžka lapala po dechu. Déle to už nevydrží, už nemůže...
V tu chvíli ji pronásledovatel strhl k zemi, převalil ji na záda a obkročmo si na ni sedl. Zadíval se jí do očí a poté se zasmál.
„Já to říkal! Mám tě.“ Dívka vzdychla a přikývla.
„Dobře, dobře, vyhrál jsi Tome, tak už ze mě slez.“ Zasmála se a několikrát zamrkala. Chlapec se překulil na stranu, prohrábl si temně černé vlasy a zadíval se na ni blankytně modrýma očima. Dívka si skousla ret a usmála se.
„To ale není fér. Ty jsi kluk a tak máš výhodu...“ Chlapec, zvaný Tom, se zasmál.
„Dal jsem ti minutu náskok! Nemůžu za to že jsi pomalá!“ Zakřenil se a přiblížil se k dívce až nebezpečně blízko. Ta se rychle odtáhla a mírně zčervenala.
„Pche... pomalá!“ Protočila očima s úsměvem.
„Ještě budeš muset trénovat, Em.“ Tom se zazubil.
„Běh není nic pro mě. Vsadím se, že v lukostřelbě bych tě porazila!“ Chlapec stiskl pevně rty a zašklebil se.
„Vážně? Vsadíme se? A o co?“ Oči se mu vyzívavě, avšak flirtovně zaleskly. Em – zkráceně Emily - ho mírně praštila do ramene, zasmála se a vstala.
„Když mě porazíš – o cokoli. Ale to se ti nepovede.“ Tom také vstal a opřel se o strom. Natáhl k dívce ruku a oslnivě se usmál.
„A když vyhraju – dáš mi pusu?“ Dívka vyprskla smíchy.
„Tome – ty jsi idiot!“ Chlapec se rozesmál a pokýval hlavou.
„Možná...“ Připustil.
„Určitě! Protože si myslíš, že vyhraješ!“ Zasmála se dívka, chytla Toma za ruku a vlekla ho zpět do vesnice.