Obloha těžce držela svůj slib
nitek se chytala na rozparku nebe
vyšedlou tváří
odmítala hvězdy
odmítala tebe

nevím jak přeplavat rozbouřenou chvílí
tiším ten výkřik popelem
Fénixův pláč mi vlasy smáčí
..hořím

To tehdy když se bouře probudila
svět se stal mořem
chvíle vlnou
příliv pustošil
rval stromy z jejich stínů
přejídal koryta, sytil půdu , hasil

pak svahy sešly do údolí a vzaly sebou
vzaly všechno
všem