Ruka ruku svařujíc
kolem jiskry kusy kovu
nemá masky nemá nic
odhodlat se k tomu znovu

hlas ti hladí mladou líc
sevři dlaně sevři víc
ruka pálí hlavu drží
budoucnost co jde ti vstříc

svatba je to křičí svářeč
ruku udrž pocity
nepatří tu slyšíš motor?
to je to co cítíš ty

vždyť nejsi ještě vyschlý stařec
sám byt lepší... hlouposti
co to kolem slyšíš za řeč
to jsem já to nejsi ty.

tak necukej se spatně svařím
ruku k ruce obručí
ten kdo se směje tvojí straně
naplive ti do očí

já se bouřím hněv ven plane
dlaně cítím tavím kov
kolem praská rychlá laně
z ozubů a z planých slov

se tu hoří hnáty tahám
roztavit už nejdou víc
křičím, biju, kopu, šmikám
pocit zrady jde mi vstříc

už konce vidím okovy mé
šlehaj kolem bílou strus
má druha půlka blíž se line
v očích je ji vidět hnus

co chystá na mě... vždyť jen mrká
co tohle je za pocit
tak krása ve mě úctou hrká
chladí hrůza, pálí klid

pane svářeč jdi na pivo
já ho zatím uklidním
jestli chápu bude živo
za chlapem se line dým

teď tu stojím žhavě čekám
bouřit se to nejde dal
slabost vzít ona se chystá
co mužským pravdu odpírá