Bylo tomu zrána
seděl jsem u stolu s vrahy
očima stírali sníh z cest

až odbila dvanáctá
tak zvedli své hlavy
jako na poplach

přitom ještě kohout nekokrhal
věnoval jsem čas opeře v mé hlavě
tchaikovskyho jezero hladilo srdce

dál jsem se procházel uličkami
čas se najednou zastavil
když mi přišla do cesty

její oči zářily štěstím
půvab v bocích tajil dech
tohle se stalo už dávno

nepromluvíš jsi mrtvá
odcházím jako chlapec
co počítá hvězdy.