čekám
až vítr prodá naději i vlnám
prořízne klidné hladině tvář
aby má zátka na hrdle křehkém
ukázala
aby dala
aby city mé ..k té
za obzorem hnala

napsal jsem na poslední list
pár řádků vlastní krví
devět let spoután přílivem

jak moc mi chybí
kontury usměvavých očí
linie rtů
ten účes protkán pouštním prachem

kdyby snad vyschlo moře
až ke kořenům ..šel bych
nikdy se neohlédnul
jediný

viď že tě najdu
vyplaven za úsvitu
v objetí slaných slz
tady je tam
poslední kapka dávno vyschla
cítím tvé sevření



snad jenom sen
to za mnou
okamžik z prachového peří
vyrušen svítáním