, 20. 3. 2014, Ostatní
Ráno ohýbá paprskům hřbety
a plete věnce v zahradách
dokud neotevřou oči všechny květy
z nočních tanců v úponkách.
Přeštický klášter na dlani tmy
bloudí v krajinkách z vosku.
A prokleti bezesnými jitry
čistíme z hrobů vlastní fresku.
Naše píseň v květech bude zníc
daleko, dál, kousek od hranic
... za prázdno úsměvu.
Stáhneme šedou klenbu ke kořenům
když slunce klaní se našim dnům
a v hrobech - život v pupenu.