Stojím tu najednou
o vítr se opírám
Stojím tu – ne jednou
slzy si utírám
Stojíš tu teď se mnou
však sám sebe zastírám

Před námi jen konec břehu;
břehu ne neklidného
A naproti na nábřeží
lampy světla nevlídného

Mráz a ticho voda zeje
Vltava se chvěje celá
Mráz a ticho v duši mé je
a Tys to ticho rozezněla
Mráz a ticho vprostřed seje
mezi věty naše těla

Pořád pěkná půvabná, víc;
jsi tou, kdo znenadání přišla
A pro zření na mém nebi
nová Tvoje hvězda vyšla

Nesmiřitelně krásná
v čele s Tebou ta chvíle
Nezměřitelně jasná
v úsměvech plné síle
Nevěřitelně přesná
sekunda konce týhle…

Ještě než zmizíš zas pryč
a v dál se sženeš za větrem
Zazpívej píseň o mně!
Dřív než odjedeš mi metrem...