Stará slova mžitky dojí
a krásné bezcenno...
nedotknutelně stojí

Spoře oblečená budoucnost
kleští chvíle nesamoty a okouzlení

Nádechy přítomnosti ruší hlasité
vzdechy, výkřiky, hanba, polapení…

Polapení a zrazení, zase od ní
od té samé a přeci jiné

Dvě patra lásky mizí v suterénu
a ten zbytek v podzemí

Nová žárovka svítí do temné místnosti
jde vidět jenom kostra a stíny;
stíny nedopalků, postav a ztracených vášní…

Svítí jen jedna žárovka
a ta praská!

Mlha se rozlila
mlha se rozlévá
přelévá se do těla, do hlavy a do spaní…

Zachráněni jsou ti, kdo se kryjí štítem lhostejnosti.

A já jsem nahý.