Bouře zmítá mnou
nad slast a trápení
snad jen kvítky podzimní
výš dosáhnou

k mému překvapení
padla slza vedle rýna
k mému udivení
i s louží splývá

sedmnáctiletá ubohost
vroucná nemožnost
s jediným
vzrušením v očích tvých
jen chvilku pouhou od klína
jak ta louže
podél rýna