"Dřív sedával jsem, dumal rád.
Tam za oknem podzimní ráj.
Ať hřálo léto, pálil chlad,
přec v srdci mém čněl první máj.

Po roce zas den říjnový,
jenž v očích mých se odráží,
je dešti smáčen v listoví,
jak dechem Seiny v Paříži.

Po dálavách mlh nespočet,
svit sluneční v povzdálí dlí.
Proč měl bych uzřít širý svět,
když krajem čech jsem posedlý.

Dřív sedával jsem, dumal rád.
Tam za oknem podzimní ráj.
Pryč je léto, zmizel chlad,
jen slavík doufá v první máj."