Zapomínat na střípky vzpomínek
v odlescích slunce včerejšího
uhasit v srdci malý plamínek
ve smyslu čehosi krásnějšího
co ještě zůstává v nás
a nestihl to odnést čas

Po nitce paprsku svitu měsíčního
se procházet a držet rovnováhu
snídat krajíc chleba posledního
a pít z květů ranní vláhu
uprostřed následujících časů
pod vlivem vlastních hlasů

V pavučinách osudu usínat
zapomínat na vše a snít sen
všechno ponížení mlčky přijímat
každý stejný jako tento den
smlouvat s osudem potichu
jak smýt každou vůni po hříchu

Možná jednou přijde člověk
který všechno změní ve své
jako smutný, smolný věk
přináší občas chvíle krásné
stejně se nám to jen zdá
že bitva v srdci bude vítězná

Jak naučit srdce zapomínat
na vše bolavé a smutné
tiše vzpomínky v duši sbírat
a doufat, že to není nutné
jít a skrývat zimu ve svetru
v silných emocí poryvech větru