Den už se končí a on stále sedí
pod stromem jenž mu poskytuje stín
ten už však mizí a on stále hledí
vrací se mu každodenní splín

tma klesá a jeho hlava také
snaží se nemyslet na nic co ho dráždí
ženy takové či onaké
myšlenkám cestu dláždí

už mnoho jich poznal na své cestě
však k žádné kořeny nepřirostly
a vždy přemýšlel jen o odjezdě
zklamáním mládí on je prorostlý

jen jedné chce odpustit jedno
by necítil v sobě to bezedno