Tady jsem a koukám na oblohu,
přemýšlím, v jakém je asi slohu,
gotika, baroko nebo renesance,
a o tom, jaká je má šance.

Šance, abych tě dostal vedle sebe,
ještě chvíli mi tu iluzi neber,
jako že bych tě i možná dostal
a tahle chvíle je jedna ze sta...

Nebe sníh pomalu hází na zem,
třeba chce, abych byl probuzen
z gotiky, z baroka a taky z renesance,
přitom pozoruji vloček tance.

Padají, tančí a svíjejí se,
vedle mne dopadá sněžný písek,
toužím po tom zůstat ležet,
ale ten písek krutě řeže...

Pálí, jako by ani nebyl z vloček,
ale i přesto ještě počkej,
ještě tu zůstaň, zůstaň tu dále,
pozoruj se mnou sněžný balet.

Ta noc s tebou, včetně stuzení,
je mnohem lepší než probuzení
z gotiky, z baroka a taky z renesance
ve chvíli, kdy vykoukne slunce...