U konce dne
se něhy mé
spojí do jedné

k myšlence kouzelné
jak podzimní les
jak ukradený polibek
na tvá ústa
na světě není místa
kdes,nebyla bys

a náš svědek?

je jím pohled jediný
s počátků i konců dní
do očí tvých,a do mých zas
v kterých jak sen kráčelas
a kráčíš stále

na loži,vášní pletené

Sjíždím po pažích tvých
zahaléných věčnou nahotou
a vně oken,jen bílí sních
padající klidnou tmou

a jen rty,ty rudé obláčky
se dotknou