S krupobitím
Z vně oken
cinká kov o kamenitou zeď
silné,však staré paže
snaží se vytrhnout z řetězů

ty jeho nesnáze
jednou deňe proletí motýl
jednou v noci protne se
paprsek měsíce z jeho tváří

jsi blázen
a tak vězní tě
boty klapou po chodbě z kachliček
zítra
už propustí tě

tak setři zoufání
s očních víček

i to strádání
vždyť za nočním šatem
vždy měsíc uvidíš