Za deset devět

zametá spánek na lopatky
tam až ji dostal
po dvou deckách a příslibu navždy
tenkrát věřila v Boha
a ptala se… co je láska ?

tenkrát znala jen Picassa
a všichni ho měli za blázna
ne nechtěla být jako on
a přece
musela se zbláznit

do těch tahů
těch do půl páté do rána
kdy klid ruší jen na plátně přilepená můra
a nikdo nevolá policii

trvalo dlouho, než pochopila
že její svět jsou barvy nanášené s láskou
ač úmysl je mnohdy jiný, než realita sama
ano sama, ten pocit ji omotává jak spirála

nalila si další dvojku
a usedla ke stojanu