Hradčany Petřín noční Praha

hra světel značně otrlých

pod nebem prázdno sníh se zdráhal

padal jen pohled do ulic



na chodník šplíchlo teplo z masny

i Bůh se zachvěl v oblacích

pět deka verše mrtvý básník

co se mi v hlavě obrací



za veršem verš snad v rezonanci

se kdysi dávno rozběsnil

a jeho slova vzal ďas k tanci

vždyť miloval a chtivě snil



co asi tím chtěl básník prožít

když zpitý míjel nadrané

a v starých zvonech srdce Boží

odbilo čtvrtou nad ránem