Hradčany Petřín noční Praha
hra světel značně otrlých
pod nebem prázdno sníh se zdráhal
padal jen pohled do ulic
na chodník šplíchlo teplo z masny
i Bůh se zachvěl v oblacích
pět deka verše mrtvý básník
co se mi v hlavě obrací
za veršem verš snad v rezonanci
se kdysi dávno rozběsnil
a jeho slova vzal ďas k tanci
vždyť miloval a chtivě snil
co asi tím chtěl básník prožít
když zpitý míjel nadrané
a v starých zvonech srdce Boží
odbilo čtvrtou nad ránem