na housle rezavý pant
zavrzal netýkavkám

další krok otevře
prachu ústa

ve staré mlýnici dýchám
příběhy ztrouchnivělých stěn
nejsem tu sám

(cit ustrnul na kameni)

kdo v trámech slyší kroky
co staletím dávaly jíst

zpěnění koně
tak blízko
lopatky přebíraj
dlaní
jim pročísnu hřívu

a do uší zašeptám
že když už není naděje
přeji si jen
aby má láska byla jako obilí