Větev lísky klanící se k břehům
břehům minulosti
až k slovům náklonnosti
tě dovedou..

Pod průhledným nebem
jak pod starým kmenem
jsou nostalgie dávnověků

Jsou líbezná nám slova naděje
jak betonové studené panely domovů
snad jen u jejich prahů dřevěných
vzkvétal list šalvěje

Ta soumraka k večeru
spletená v červávky
přišla v čas
však bez pozvánky
na listě papíru.



Jste tu bez pozvánky,
v národě krásek a orlojů
tak táhněte pryč

Se starým člunek s praskliny v podpalubí
a pod hustou mlhou až k zalknutí
odhoďte saka v pláč
a v obzoru prchlavém
vydno jen té lísky klanící se
a její listy šumící
zemřely s láskou.
jak lidé
ta stébla pšenice