Aleš
Jeho život potřeboval změnu. Už takhle nemohl dál. Nechtělo se mu to přiznat, ale prostě se se Zuzkou nudil. Těžko se to říká, ale ona nebyla dívka pro něj. V jejich vztahu nebylo nic neobyčejného. Ovšem jejich životy se pomalu zařazovaly do stále stejného stereotypu. Aleš se snažil proti tomu něco udělat, ale Zuzce tento vztah vyhovoval. Měla v poslední době moc práce. Nad nějakou láskou teď nemohla přemýšlet. Profesní kariéra je důležitější a takových, jako je Aleš, bude spousta. Tenhle zapomenutý klučina vůbec nevěděl, co si o něm jeho partnerka myslí. Chtěl všechno dát nějak do pořádku, ale jak? Později poznal, že to nemá cenu. Říkal si, že čas to spraví. Snad. Jejich zvláštní sympatie nechali volně plynout ve společném žití.
Dlouhovlasá dívka vešla do velkého obchodního domu. Prošla si obchody se značkovým oblečením. Na to červené tričko měla políčeno už dlouho. Bylo nekřesťansky drahé, ale každý by si měl občas udělat radost. Zašla ještě do oddělení s hudbou. Postavila se ke stojanu a nasadila si sluchátka. Vybrala si zelený obal cedéčka a zaposlouchala se do tónů. Z druhé strany stál Aleš a rozmýšlel se nad koupí svého oblíbeného interpreta. Udělal dva kroky před sebe. Uviděl její krásnou tvář. Měla zavřené oči a pohybovala se do neslyšného rytmu. Úplně mu učarovala. Chvíli tam stál a pozoroval ji. Vlasy jí padaly až na záda. Měla je tmavě hnědé a rovné. Přemýšlel, jaké má oči. Byla docela vysoká a vypadala jako modelka. Hádal jí tak dva roky méně než sobě. Za pár vteřin se trochu vzpamatoval. Nepozorovaně se ukryl za regály s muzikou. Slečna si sluchátka sundala a usmála se. Měla oříškové oči. Kam asi teď půjde? Nenápadně ji začal stopovat. Došla k pultu a na něco se zeptala prodavače. Ten jenom zakroutil hlavou. Aleš šel blíž, aby slyšel. Byl to jen kousek věty, ale zlatem by ho nezaplatil. "...stavím se tady zítra okolo druhé." Automaticky se podíval na hodinky. Ve dvě hodiny tu bude, i kdyby čert na koze jezdil. Musí do zítra vymyslet nějaký plán. Viděl v ní velkou příležitost.
Ráno se probudil celý rozlámaný. Za celou noc na nic nepřišel. Proč? Co by měl dneska podniknout, aby se s ní seznámil. Otupělým výrazem si chystal snídani. Za chvíli přišla do kuchyně Zuzka. Měla dobrou náladu. Sršela vtipem a trochu vtipkovala na Alešův účet. Neměl náladu na žerty se Zuzkou. Byl by raději, kdyby si ho nevšímala. Jeho negativní reakce ji překvapila a trochu posmutněla. Všiml si toho, ale nic neudělal. Raději se rychle nasnídal. Omluvil se, že moc spěchá. Prý něco důležitého v práci. Zuzka by se ho ráda zeptala, co se děje, aby si chvíli popovídali, ale za ním se zavřely bytové dveře.
Nemohl se dočkat druhé hodiny. Chtěl ji znovu vidět, ale žádný plán neměl. Trochu ho to trápilo, ale řekl si, ať se osud taky postará. Na oběd vyrazil o chvíli dříve. Nikdo si toho nevšiml. Rozloučil se s kolegou a s přáním dobré chuti odešel pryč. Venku bylo trochu chladněji. Rozhodl se jet hromadnou dopravou. Nastoupil do přecpaného prostředku odhodlán k setkání s mladou dívkou. Zbývaly pouhé dvě zastávky, aby mohl vystoupit. Koukl se z okénka a uviděl Ji, jak chce nastoupit do jeho tramvaje. Srdce mu poskočilo.
Dívka si odhodila vlasy na stranu a vystoupila po schodech nahoru. Nikde nebylo žádné místo. Popošla kousek dovnitř a opřela se o zadní sedačku. Kolem sebe měla jednu starší paní a jednoho kluka. No, byl starší než ona, ale ne moc. Řekla by, že je mu okolo pětadvaceti.
Aleš se přerývavě nadechl. Stála přímo vedle něj.
Celou dobu byl jako u vytržení. Nevěděl co dělat. Konečně dojeli na zastávku. A teď rychle vystoupit a nenápadně za ní. Připadal si jako na vojně. Neslyšně se plížil v dostatečné vzdálenosti za jejími kroky. Byl by šel dál, ale Ona nečekaně vešla do oddělení s drogerií. Co teď? Jít za Ní a zůstat nepozorovaně blízko? Nebo dojít až k hudbě a tam počkat, až dorazí? Zvolil raději první možnost. Chtěl ji mít stále na očích. Prohlížela si vůně. Při pohledech na její krásné vlasy přemýšlel, jak se asi jmenuje. Mrzelo ho, že neexistuje dívčí jméno Anděl. Sklonila se níž. Ubránil se zlomyslným pohledům. Vzala si do rukou modrý parfém. Jemně stříkla na zápěstí. Cítil to až k rolím toaletního papíru, kde stál. Trochu se mu zamotala hlava, ale opět se vrátil zpět na zem. Opatrně vložila lahvičku do košíku. V duchu zajásal. Otevřela peněženku a přepočítávala drobné. Po chvíli vrátila vůni zpátky. Smutně odhodila vlasy z čela a šla směrem k pokladně. Už na to přišel. Neváhal ani minutu a došel k místu, kde před chvílí stála Ona. Trochu se mu protočily panenky, když viděl tu cenu. Nádech. Výdech. U pokladny zaplatil a honem spěchal pryč za Ní. Zrovna podávala prodavači v hudebním oddělení bankovku. "Prosím, chtěla bych to ještě zabalit. Je to dárek," uslyšel její sametový hlas. Skryl se za stojan se sluchátky. Uložila balíček do bílé tašky a znovu se dotkla svých vlasů. Jak ale teď parfém předá. Uháněl před obchodní dům jako splašený. Musí tam být dříve než Ona. Stál venku a čekal. Už musí každou chvíli jít. "Dobrý den. Máte chuť popovídat si s naším týmem pracujícím pro firmu, která vyrábí holení pro muže?" ozval se neznámý hlas vedle něho. Odpověděl negativně, ale byl velice hrubý, až se mladá pracovnice lekla a raději odešla kus dál. Byl netrpělivý. Kde jenom může být. Třeba ještě někam odešla něco si koupit. Čekal celou hodinu a pořád nic. Dárek ho pálil v kapse. Po další hodině to vzdal. Nastoupil do autobusu a odjel domů.
Zuzka už byla doma a přivítala ho. Nečekala, že přijde tak pozdě. Ale co, každý má občas období, kdy musí pracovat intenzivněji. Uvařila mu dobrou večeři. Neměl hlad, ale nechtěl na sobě zklamání dát znát. Přešli do tiché domácnosti. Ticho musela prolomit Zuzka: "Nezajdeme zítra někam na večeři?" Aleš přemýšlel, co se stalo, ale po dlouhém přemýšlení na nic nepřišel. Asi jen tak, uklidnil se. Do jeho nesmělého přikývnutí se ozval znovu Zuzčin hlas: "Víš, já jsem si říkala, že bychom moje narozeniny mohli oslavit někde v restauraci." Vtom se Aleš probudil. To snad není možné. Zítra má přece narozeniny. Cítil, jak je celý rozrušený. Vždyť pro ni nemá žádný dárek. Pak mu svitlo. A co ten dárek pro Ni. Ne to nemůže. Chce si tuto vůni pamatovat jen pro jednu osobu. Jenže musí myslet na to, že už Ji asi nikdy nepotká! Bylo to jen takové pobláznění. Ano, dá Zuzce ten parfém.
Po práci si rozmýšlel, kam jenom večer se Zuzkou půjde. Zkusil zajít do Oceánu. Mají tam výborné mořské speciality. Při příchodu se mu zalíbilo útulné prostření. Zuzka bude mít určitě radost. Došel k baru. Musel chvíli počkat, protože před ním stála dívka, která měla vlasy stáhnuté do culíku. Zrovna se důvěrně bavila s barmanem a zamlouvala si na večer stůl pro svoje kamarádky. Aleš nevnímal, protože zrovna psal zprávu na mobilu svému kamarádovi. Dívka už jen s číšníkem žertovala a Aleš spěchal. Nenápadně zakašlal a dívka se otočila. Byla to Ona. Jak to, že ji hned nepoznal? Tolik ho to vyvedlo z míry, že přeslechl číšníkovu otázku. "Prosím?" odvrátil své zraky od krásných vlasů. "Ptám se, co byste si přál," zeptal se unaveně vrchní. "Samozřejmě, chtěl bych si zařídit rezervaci na večer pro dva," vysoukal ze sebe. Bylo mu to trapné, protože teď určitě Ona pozná, že má přítelkyni. Vidina nového vztahu odplouvala v dál. Domluvil ještě přesný čas a měl se na odchodu. Litoval, že nemá s sebou ten parfém, ale teď už je to stejně jedno. Ještě se potkali ve dveřích a pohltil ji vír velkoměsta.
Zuzce trvalo dlouho, než se na oslavu svých narozenin připravila. Do umytých vlasů pečlivě vetřela třpytky a sčesala si je dozadu, připnula je sponkami. Neměla tak dlouhé vlasy, ale tenhle střih jí slušel. Alešovi stačilo pár minut. Oblekl se a bylo. Oholený byl, takže nebylo co řešit. Ještě zabalit dárek. Vzal modré sklo do ruky a převázal ho mašlí. Zabolelo ho někde u srdce, ale Zuzka si ho zaslouží více než Ona. Alespoň si to snažil namluvit. Přešel do předsíně a přezul se. Nechal ještě svoji partnerku, aby se upravila před zrcadlem, a chytil do ruky deštník. Prostě ze zvyku. Zamknul dveře a venku nasedli do auta. Mlčky.
V Oceánu hrála příjemná hudba. Číšník z odpoledne je usadil na jejich místa. Vybrali si něco k pití. Právě teď se hodil přípitek. Ve chvíli čekání na šampaňské rozhlížel se Aleš po restauraci. Vesměs zde byli mladí lidé. Třeba jen tak přátelé na večeři nebo podnikatelé na obchodní schůzce. V rohu seděl jeho známý a ten mu pokynul na pozdrav. Na stěně ho upoutala obrovská síť plná různých mořských ryb. Mnohem více ho ale zaujali hosté pod ní. Seděla tam Ona se svými kamarádkami. Začal si nadávat. Jak to, že mu to došlo až teď. Přece si tu objednávala také stůl na dnešní večer. Teď ho tu vidí sedět se svojí přítelkyní. Možná si bude myslet, že je to jeho sestra. Najednou se jejich pohledy setkaly. Měl co dělat, aby neuhnul. V té chvíli ho Zuzka pohladila po ruce a důvěrně se k němu naklonila. Chtěla se ho zeptat, kam pořád kouká. Odbyl jí nesouhlasným pokýváním hlavou. Obsluhující dorazil s přípitkem. Popřál jí všechno nejlepší. Co jiného se vlastně říká. Stisk ruky, pusa. Jako každý rok. Teď přišla ta chvíle na dárek. Vyndal balíček z kapsy a vtiskl jej Zuzce do dlaně. Jeho oči se ale setkaly s Jejími. Stačil jeden pohled, aby věděla, že jí podává parfém, na který se včera dívala. Zuzka byla mile překvapená. Znovu políbila Aleše, ale ten se zrovna soustředil na Její smutné oči. Zuzka vycítila Alešovu nepřítomnost, ale nevěděla, co je toho původcem. Nenechala si zkazit večer. Bez poznámek přešla jeho zaraženost a dobře se bavila. Po dobré večeři si chtěla objednat ještě moučník. Dostala ohromnou chuť na zmrzlinu. Aleš už však déle nemohl vydržet. Byl by raději seděl u stolu s Ní než se Zuzkou. Raději chtěl domů. Už neměl náladu na slavení. Oblekli se a vyšli do deštivé noci.
Jednou přišel z práce do prázdného bytu. Zuzka mu nechala vzkaz na stole:
Ahoj. Vyrazila jsem si s kamarádkami na dámskou jízdu, přijdu později. Zuzka
Sedl si za stůl a podíval se na dnešní poštu. Pročetl dnešní noviny a pustil si k tomu muziku, kterou si koupil při prvním setkaní s Ní. Otevřel ještě dopis. Vybízeli ho, aby se dostavil na pobočku kvůli svému podpisu. Podíval se na hodinky. Zítra se mohl z práce vytratit dříve. Rozhodl se ještě zavolat Zuzce, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Měla trochu zastřený hlas, ale Aleš si ničeho nevšiml. Položil telefon a šel k počítači. Nutně potřeboval něco najít na internetu. Ovšem nepovedlo se mu najít potřebnou informaci. Byl z toho trochu rozhozený a raději si šel brzo lehnout, ani nepočkal na Zuzku. Ta se vrátila až pozdě v noci.
Počasí se pořád nechtělo umoudřit a Aleš musel chtě nechtě projít nejméně třemi kalužemi. Došel do banky a posadil se. Přišel asi o deset minut dříve. Prohlížel si různé prospekty a občas koukl k přepážce. Jedna pracovnice se zvedla ze židle a prošla dveřmi. Nad hlavou mávala nějakým papírem. „Slečno Vašková. Bydlíte v ulici Křídlovická?“ zaševelila svým hláskem na dlouhovlasou slečnu. Až s přehnaným zájmem doběhla k Ní. Aleš pocítil známý pocit v břiše. Ona se jemně začervenala a nesměle kývla. Jejich rozhovor totiž slyšelo celé okolí. "Moc vám děkuji, Adélko," otočila se čiperná paní a odběhla zpět na své místo. Aleš by nejradši začal skákat na místě. Adélka Vašková. Teď je možná ten správný okamžik pro seznámení. Jaké štěstí, ze si sedla rovnou vedle něj na sedačku. Chvíli váhal, ale pak se osmělil. Zdvořile se jí představil. Ona mu své jméno sdělila také, ale to bylo víceméně zbytečné. Zmínil se ještě o své práci. Po chvíli ji udělal neodolatelnou nabídku: "Mohl bych vás na něco pozvat? Mám tady menší vyřizování,“ podíval se k prázdné přepážce, "za chvíli se vrátím a běda, jak tu nebudete." Adéla se opět začervenala.
Strávili příjemné chvilky u hrnečku kávy. Adéla se trochu ostýchala a Aleš se ze všech sil snažil se jí zalíbit. Vypadalo to velice slibně. Jejich téma hovoru se stočilo také na večeři v Oceánu. Potvrdil jí, že Zuzka je jeho sestřenice. Vzdálená. Při této informaci se Adéla široce usmála a dokonce spolu trochu žertovali. Příští schůzku si domluvili na pozítří.
Výčitky svědomí mu nedaly spát. Nejhorší bylo, že Zuzka čím dál častěji začala přespávat u kamarádek. Alešovi to nevadilo. Bolelo to ale moc. Musel se s ní konečně rozejít. S Adélou začal chodit už před čtrnácti dny a dosud neměl tolik sil to říct Zuzce. V pondělí se rozhodl. Výjimečně byla Zuzka doma. Přišel s obrovskou květinou. Byla mile překvapená. Jaká hrůza se však skrývala za touto zástěrkou. Mnoho slz stékalo po tváři. Za každou cenu chtěla vidět, která ji má zastoupit. Při pohledu na fotografii ji nepoznala, ani z Oceánu si ji nepamatovala. Byl už prostě konec. Kdo bude bydlet v tomhle domě? Zuzka raději ustoupila, bude bydlet u kamarádky. Ten byt by jí připomínal všechny zážitky.
Jejich sousedka Marie viděla Zuzku, jak táhne těžký kufr po schodech. Došlo jí, že se s Alešem už definitivně rozešli. Byly dobré přítelkyně a už se nebudou setkávat. Rozloučily se a slíbily si schůzku na neurčito. Aleš v závěsu za ní táhl další kufr s oblečením. Když to všechno naskládali do auta, dojeli až na druhý konec města ke kamarádce. Nikdo nebyl doma. Naštěstí měla už Zuzka klíče. Omlouvala přítelkyni za mnoho povinností v práci a nastěhovala se bez její přítomnosti. Nejisté ahoj proběhlo mezi dvojicí, která se definitivně rozešla. Zaklaply dveře a jejich životy se ubíraly každý jiným směrem.
Marie viděla Aleše, jak nese nějaký kufr nahoru po schodech. Nedalo jí to, aby se pořádně podívala, co se děje. Stěhovala se k nim nová nájemnice. Byla hodně vysoká a měla dlouhé hnědé vlasy. Docela milá na první pohled. Takže Aleš si teda pospíšil, pomyslela si Marie a raději se vrátila ke svým starostem.
Adéla
Otevřela dvířka od kredence. Vyndala dva šálky a za chvíli nesla na podnosu právě uvařenou kávu rovnou do obývacího pokoje. "Promiň, neslyšela jsem tě, co jsi říkala?" pohlédla na svojí přítelkyni. "Já jenom, jestli vůbec znáš mého souseda, víš, jak žije se Zuzkou," odpověděla jí Marie. "Ještě jsem ho ani neviděla. Co s ním je?" začala se zajímat Adéla. "Zuzka říkala, že si našel dobré místo a aspoň si jejich domácnost polepší. To má tak někdo štěstí. Co já bych za to dala, mít takového chlapa," Marie se na chvíli zasnila. Adéla zrovna na opačné pohlaví neměla náladu. Z těžkého rozchodu s Lukášem se vzpamatovává už půl roku. Ale nebude a nechce na něj myslet. Ten podraz mu nikdy nezapomene. Dopily s Marií kafe a rozloučily se. Na poslední chvíli se ale Adéla musela rozmyslet, že Marii doprovodí. Její spolubydlící totiž chtěla chvíli zůstat v bytě sama. Nastoupily tedy do tramvaje spolu a čekalo je pět zastávek. Došly až k domu, kde Marie bydlí. V té chvíli vyšel z domovních dveří Aleš. Letmo pozdravil Marii a rychle spěchal do vozu. Zbyl za ním jen obláček kouře. "Vidíš, to byl on, jak jsem ti říkala," upozornila ji Marie. Teď už měla Adéla jisto. Aleš se jí na první pohled líbil. Co na tom, že má přítelkyni. Byl odhodlaná za něho bojovat. Ale jak?
Zanedlouho se opět sešla s Marií. Nevydržela to a se svým plánem se jí svěřila. Kamarádku to moc nerozhodilo. Zuzku sice znala dobře, ale Adéla byla pro ni přednější. Takže, chtělo to jenom vymyslet plán. "Mohla bych ho jen tak nějaký čas sama sledovat, abych věděla, co obvykle dělá. To by, myslím, byl základní krok," uvažovala Adéla nahlas. "Dobře, já ti budu sledovat odchody a příchody domů. OK," přitakala jí Marie a bylo domluveno.
Druhý den Marie viděla Aleše, jak někam pospíchá. Nejel autem, ale tramvají. Okamžitě zatelefonovala Adéle. "Jede dvanáctkou, vypadá to, že míří nakupovat," předala rychle vzkaz a Adéla nepozorovaně nastoupila na příštím nástupišti. Sledovala ho až cestou dovnitř. Zašel do oddělení s oblečením. Prošla kolem něho a se zájmem si prohlížela krátká trička. To červené jí padlo přímo do oka. Zkontrolovala pozice. Aleš přešel k elektronice. Rychle si ho vyzkoušela a za chvíli si ho nesla ve své tašce. Její úkol ale ještě nebyl splněn. Pokračovala dál. On došel až k hudbě. Prohlížel si různá alba. Schovala se za stojan a nasadila si sluchátka. Náhodou tam bylo cédečko i její oblíbenkyně. Raději zavřela oči, protože viděla, jak se Aleš přibližuje. Cítila jeho pohled. Co teď udělá? Musí mu dát další indicii, kde se znovu setkají. Odložila sluchátka a přešla až k prodavačovi. Něco mu vykládala a nakonec zjistila, že Aleš je nebezpečně blízko. Poprosila toho mladého kluka, aby s ní hrál její hru. Její tvářičce podlehl každý. Přesně podle pokynů se utáhla smyčka okolo Aleše a ten si vyslechl jejich rozhovor. Přesně jak čekala. Zítra okolo druhé hodiny ji uvidí zase.
Marie číhala za oknem a když viděla Aleše jít ven, ihned napsala Adéle zprávu. Ta už čekala u kolejí, až tramvaj s jejím idolem přijede. Dnes se nechtěla schovávat. Naopak. Dnes to bude on, kdo ji bude sledovat. Dopravní prostředek právě přijel. Uviděla ho u zadních dveří. Neváhala a stoupla si drze vedle něj. Cítila jeho rozrušený dech. Tohle asi nečekal. Byla tak šťastná, že jede do obchodního domu jenom kvůli ní! Schválně nešla pro muziku hned. Pěkně zašla ještě do drogerie. Půjde i Aleš za ní? Samozřejmě. Velice neohrabaně se plížil za ní. Zastavila se u parfémů. ,Teď ho poškádlím,’ pomyslela si Adéla. Vzala do ruky její oblíbenou vůni a více než je zdrávo si stříkla na zápěstí. To musel cítit až k těm rolím toaletního papíru. Vybral si dobré místo pro úkryt. Adéla se ubránila úsměvu. A teď něco nezkazit. Vložila lahvičku do košíku. Jenže stejně si ji nechtěla koupit. Bezděčně se podívala peněženku. Ne, opravdu s sebou tolik peněz nemá. Třeba ten Aleš nebude hloupý a tu vůni jí koupí. Ale to by už chtěla možná moc. Raději odešla až za pokladnu.
Vzala do ruky desku a mířila k prodavačovi, který ji včera tak pomohl. Jenže když se rozhlédla, Aleš nikde nebyl. Snad to nevzdal? Zesmutněla. Naštěstí jí pohledný mladík náladu pozvedl a trochu s ní žertoval. Pak ho koutkem oka uviděla. Nechala si ještě nákup zabalit. Jen tak, aby bylo nad čím přemýšlet. Rázným krokem se vydala k hlavnímu vchodu s Alešem v patách. Měla trochu náskok a nepozorovaně se schovala za automat na kolu. Jako vítr prosvištěl kolem ní a zastavil se až před hlavním vchodem, že by na ni čekal? Zvolila ale jinou taktiku. Bylo lepší, že odešla vedlejším vchodem. Marie jí pak poslala vzkaz, kdy dorazil domů. Vypadalo to, že tam musel nejméně hodinu čekat. Adélu ani ve snu nenapadlo, že jí to půjde takhle hladce.
Adéla měla bratra Jakuba. Byl trochu starší než ona. Vycházeli spolu moc dobře. Dokonce lépe než s rodiči. Kuba si zrovna otvíral nový podnik. Vyučil se kuchařem a potom šel ještě na ekonomickou školu. Po pár letech si konečně otevřel svůj podnik. Vlastně mu pomohl otec, ale to si Kuba nechtěl přiznat. S Adélou vymýšleli celý den název pro jeho restauraci. Na Kubovo přání se zaměřily jeho jídla na rybí speciality. Nakonec Adélu napadl příznačný název: Oceán.
Marie se o Oceánu často zmiňovala před Zuzkou, věřila, že Aleš by tam mohl třeba zavítat. Dokonce Zuzce poradila, jak by mohli s Alešem oslavit její narozeniny. Ať ji pozve někam na dobrou, neobvyklou večeři. Dlouho to s ní probírala, než si byla jistá, že tam spolu zavítají. Aby toho nebylo málo, jako by náhodou objevila letáček s prezentací nového podniku. Zuzka si ho vzala a doma ho položila vedle telefonu.
Telefon dlouho zvonil na stole. Adéla vyběhla s mokrou hlavou a ručníkem z koupelny. Volala jí Marie: "Mám pro tebe dobrou zprávu. Dneska určitě pozve Aleš Zuzku k vám do Oceánu. Divila bych, kdyby se tak nestalo. Krmila jsem tím Zuzku hodně dlouho. Určitě přijde zařídit rezervaci. Buď tam hlavně celý den, protože on tam určitě pojede rovnou z práce. Doufám, že to klapne. Tak držím pěsti," rozloučila se a zavěsila. Adéle se chtělo skákat dva metry vysoko. Honem rychle si vyfoukala své dlouhé kaštanové vlasy a vydala se za svým bratrem.
Nečinně se koukala pomalovaným sklem z okna na ulici. Každý někam spěchal. Malému chlapečkovi vypadl z ruky rohlík. Maminka jej nemilosrdně vyhodila do koše a dítě se rozbrečelo. Dvě přítelkyně se už půl hodiny bavily na tom samém místě. Pak se za rohem objevil Aleš. Rychle přišla za Kubou, který právě čistil za pultem skleničky. S jejím dnešním plánem už seznámen byl. Otevřely se dveře a v nich stál on. Adéla se zrovna hlasitě zasmála. Chvíli se trochu usmívala, ale potom přešla do stěžejního rozhovoru. Její krasavec už stál skoro u ní. Začala si jakoby domlouvat stůl na dnešní večer. Vlastně si ho zamlouvala určitě, protože musí Aleše večer vidět. Jen tak mimochodem neuvedla hodinu, to až podle Aleše. Pak Kuba začal dělat se sestrou legraci. Aleše to muselo otrávit, protože nahlas zakašlal. Adéla se otočila a nevinně mu pohlédla do očí. Nepatrně se zarazil. Adélka se tvářila jako andílek. Kuba se ho neutrálně zeptal na jeho přání. Aleš se probral až napodruhé. Rychle objednal stůl a pořád těkal očima k Adéle. Ta se raději rozloučila s bratrem jako s někým cizím a pomalu odcházela z restaurace tak, aby se s ním setkala ve dveřích. Za chvíli se vrátila a ukázala oba zdvihnuté palce. Teď jenom sehnat nějaké kamarádky na večer.
Její spolubydlící se nenechala dlouho přemlouvat. Vzala ještě s sebou další dvě bývalé spolužačky. Chtěla pozvat i Marii, ale to by se nehodilo. Možná by bylo všechno prozrazeno. To by byla veliká škoda. Pěkně se na večeři přichystala. Jemně se nalíčila a oblékla si nové červené tričko. S přítelkyněmi dorazily dříve než Aleš. Ony ale neznaly pravý důvod této akce. Asi po půl hodině Aleš přišel i se Zuzkou. Moc jí to slušelo. Adéla se bránila závistivým pohledům na dvojici. Trvalo dlouho než si jí Aleš všiml. Kuba se řídil její radou a promyšleně posadil Zuzku zády ke své sestře. Díky tomu se později dívali oba dva z očí do očí. Kdoví, jak se Aleš bude chovat. Kuba jim přinesl šampaňské na přípitek. Popřál Zuzce všechno nejlepší k narozeninám a dal jí pusu. Potom vytáhl modrý balíček z kapsy. To snad ne. Adéla v něm poznala parfém, na který se dívala v drogerii spolu Alešem. Proč? Ten měl dát přece jí! Její tvář zesmutněla.
Zábava mezi dívkami nevázla a byl to pěkně strávený večer. Adéla byla sice koncem trochu zamlklá. Možná si uvědomila, že přece jenom nemá moc šancí. Potřebovala prostě nějaký nový nápad nebo by jí mohl ještě někdo pomoct, ale o nikom nevěděla. Ale osud kartami určitě musí zamíchat pro její výhru. Celou noc usilovně přemýšlela nad dalším plánem, ale k ránu všechno zaspala.
Marie si všimla u Zuzky, jak se změnila. Na čele jí přibyly dvě vrásky. V jejích slovech bylo něco nepopsatelného a nevysvětlitelného, co věděla jen ona sama. Marie dostala strach. Třeba přišla na to, že se Aleš zakoukal (nebo ne) do jiné. Najednou jí bylo Zuzky líto a přála si, aby o Alešovi před Adélou v životě nemluvila. Jenže to už zpátky vzít nemohla. Trápilo ji svědomí. Nakonec jednou byla Zuzka u Marie doma. Nejprve si povídaly o oblečení, možná došlo i na vaření. Prostě obvyklý rozhovor. Potom se Zuzka zarazila. Chvíli bylo mezi oběma skoro trapné ticho. Marie v klidu vyčkávala, co se bude dít. "Víš chtěla bych ti něco říct, ale je to tajemství. Mám jiného přítele," vysoukala ze sebe. Marie si musela sednout. Tak tuhle informaci by v životě nečekala. Chytila se za hlavu. Nejradši by okamžitě volala Adéle, ale musí si ještě vyslechnout podrobnosti. "Už to trvá docela dlouho," pokračovala Zuzka, "už to dál nemůžu vydržet, tenhle dvojí život. Donekonečna před Alešem lhát nemůžu. Už se mi to protiví. Nevíš, co mám dělat, jak mu to mám říct. Když já nechci být ta špatná." Marie už měla jasno. Tohle se musí promyslet do detailů a všechno bude v pořádku. Opatrně začala Zuzku seznamovat s Adélou.
Zuzka byla prvně zklamaná z Adély, ale nakonec jí to přišlo vhod. Mávla nad tím rukou. Aleš už ji nezajímal. Poslední dobou jim to moc neklapalo a Lukáš pro ni byl příjemnou změnou. Sešla se Adélou. Obě byly ze začátku na rozpacích, ale potom se docela spřátelily. Vymyslely ďábelský plán. Ať se konečně pohnou z místa a Aleš konečně Adélu pozná. Zvolily neutrální půdu, kde by nenápadně zjistil aspoň její jméno. Banka se pro to hodila. Stačilo mu poslat dopis, kdy se tam má dostat, účel se dal jednoduše vymyslet. Domluví se ještě s nějakým úředníkem a hotovo. Zuzka slíbila, že její známá dělá v bance a určitě jim pomůže. Napíše klidně i dopis. Teď měly všechno pod kontrolou.
Adéla čekala, až Aleš vejde dovnitř. S úřednicí měla smluvené znamení. Když začne, vytáhne papírový kapesník a akce bude spuštěna. Aleš přišel s předstihem. Posadil se do křesla a rozhlížel se okolo. Ještěže Adélu neviděl. Měla namále. Dlouho trvalo, než si paní uvědomila bílý kapesník v její ruce. Vyletěla ze židle a s papírem nad hlavou za ní běžela. Takhle energicky si to Adéla nepředstavovala, ale v tu chvíli nemohla nic dělat. Nečinně přihlížela blížící se tragédii. Ani nemusela předstírat, že se červená, protože na ni opravdu koukali všichni. Její tón v hlase byl opravdu přehnaný. Potom ještě to její jméno. Stojí jí to vůbec za to riziko? Snad ji poslouchá i ta nejdůležitější osoba. Za chvíli úřednice sedí opět na svém místě. Adéla přejde ještě halu až ke křeslům a sedne si vedle Aleše. Třeba se už konečně něco stane. Její vysněný princ se k ní nakloní a představí se jí.
Aleš táhne těžký kufr po schodech. Marie nenápadně otevřela dveře a zamávala na Adélu, která nesla na zádech batoh. Tak už se konečně nastěhuje.