Ven já strašně ráda chodím,
za ruce se s někým vodím,
po Studénce se procházíme,
otravné lidi nesnášíme.

Když nás někdo otravuje,
o výprask si koleduje,
vždy před otravy prcháme,
dostihnout se už nedáme.

Utíkáme pořád dál,
chladný vítr na nás vál,
málem už jsme umrznuli,
tak jsme se k sobě přitulili.

K nám domů jsem ho pozvala,
svůj pokoj jsem mu ukázala,
líbil se mu moc a moc,
zůstal u mě celou noc.

Leželi jsme vedle sebe,
z okna koukali na nebe,
hvězdy tvořily krásnou linku,
dal mi maličkou pusinku.

,,Chtěla bys mě za přítele",
zeptal se mě takhle směle,
usmála jsem se na něho,
a řekla, že chci jen jeho samého.

Ráno jsme se probudili,
k sobě jsme se přitulili,
on už musel domů jít,
pořád mě chtěl s sebou vzít.

Vyhověla jsem mu přece,
šli jsme spolu k jedné řece,
tu řeku jsme přeskočili,
dobře jsme tak učinili.

K jeho domu jsme tak došli,
dovnitř jsme pak spolu prošli,
s jeho rodinou jsem se seznámila,
a nadále jsem sním šťastně žila.