, 9. 12. 2013, Ostatní
Pozval mě na výlet. Na místo, který chci vidět. Už tam byl, takže má náskok. Ostatně ne jen v tomhle. Kam ho vezmu já?
Co mu ukážu já? To je otázka, která se usadila nebezpečně pohodlně. V duchu si vybavuji místa, která mám ráda. A zkouším si představit, že bych tam s někým šla. Ne s někým, s ním. Co by tam dělal? Usmíval se, protože ze slušnosti?
Krámek se vším možným. Staré vůně a nové příběhy. Drobnosti, kterým došel dech a nosí prach, jako ty nejkrásnější šaty.
Park uprostřed města s caffeterií. Opojná náruč čerstvě mleté kávy objímá v každé roční době, ale na jaře je nejkrásnější a vzrostlé stromy dokola. Houpačky nejen pro děti.
Jiné město, jiný park. Historická část. Dominanta města, která kromě zeleně nabízí při dobrém počasí výhled široko daleko. A v letních měsících i poměrně známé letní slavnosti, pod taktovkou anglického mistra.
Vesnickou třešňovou alej.
No jo, míst, která jsou pro mě něčím výjimečná, je hodně. Míst, kam bych vzala lidi, na kterých mi záleží. Ano. Ale co bych jim řekla? „Tady to mám ráda. Takže si sedni a mlč?“ Ehm, to jo. Prostě napadlo mě, co bych jim řekla, kromě toho, že tady to mám ráda.
Co bych jim řekla ne o sobě, ale o těch místech ještě jinýho, než to, co už sami vědí? Čím bych je upoutala, zaujala, překvapila? Když lidi něco neznají, jsou někde poprvé, je pro ně všechno zajímavý, všechno co jim někdo řekne. Tak mě napadlo, co vlastně vím o místech, která jsou pro mě něčím víc. A proč jsou pro mě něčím zvláštní, důležitá, cenná. A uvědomila jsem si, že bych mluvila asi víc o sobě, než o těch konkrétních místech.
A vy? Jak jste na tom vy?