Koutky od vína

protáhlý úsměv pozdě do noci
a že není se čemu smát
šeptá své
čekám

na jarní tání
až roztaje ta krusta ledových pohledů
těch po padesátce
těch co chtěli by teprve žít
jejich výrazy jsou mrtvé
kamenné tváře urputnosti

a ona stále čeká
na letní vedra
aby v návalech návalů a potu řinoucího se do tváře
zas jako poprvé
zčervenala
nad banální lichotkou

má ještě pěkné nohy
a smysl hlubší než mysl
a žije jen půl roku
a půl roku čeká
na mandarinkový měsíc