dozrává obilí –
ještě k večeři
je země teplá

času na dvě dlaně
i trocha navíc zbyde
snad pro další příště

dech kradený větrem
zachycen vlčími máky
sklápí jim hlavy

až ke rtům přelévá se červeň
pak dolů plyne tělem
kde hlína ji vpije

jako všechnu tu krásu
poprvé v barvách lásky
oči na lopatkách