- Myslíš, že existuje něco víc než člověk?
- Ano, určitě.
- Co třeba?
- No...
- No co?
- Vesmír?
- Tak to nemyslím.
- Vím, jak to myslíš. Osud, smysl bytí a takové ty věci...
- Co si o tom myslíš?
- Jako jestli tomu věřím?
- No.
- Asi ano.
- Asi?
- Jo.
- A věříš, že člověk může cítit tak, že ho to samého překoná?
- Určitě. Ty ne?
- Ne.
- Proč?
- Chceš vědecké zdůvodnění? Že vlastní uvědomění je hranicí Tvých možností. Že všechno, co cítíš, je jen bludiště hormonů. Nechceš. Tak jinak. Ano, věřím.
- Tak proč jsi říkal, že ne?
- To bylo o 4 řádky výš.
- Nechápu.
- Vidíš, a o tom mluvím...