Už jsem unaven zdrojem informací co a jak se ztrácí a následně napadá na jednu stranu. Štvou mě kolemjdoucí i ty jejich prohibice. Zamykám se do ložnice a v kuchyni hromada nádobí co ještě chvíli počká. Možná příjde nějaká kočka s nefritovými očky a zdůrazní, že svět se ještě nezblázní. Kamarádi pojďte pít na život plný chyb. Tak velí nejvyšší velení. A to je kdo, že tak blouzní. Charakterem kouzlí. Moje velikost jako ptáček v kleci co chcípnul ne stářím, ale nudou. Bojím se do ulic, těch šedých a tmavých zákoutí co čas kroutí a nakonec se hroutí. K přežití jsou místa čistá i zarytý optimista tohle všechno ví. Čas je sluha, dlouhý pán a tak virou neplýtvám. Žiju a tiše si hniju.