Nebe je v plenkách.
Tak jak jej počal čas.
Vyšperkovaná pokladnice slz,
když prší z jejich úst.
Žal co potokem a pak řekou,
všechny spovědnice putují mekou.
Dotkneš se a vstoupíš,
čistého co omyje tvou tvář.
Přívaly neutopíš v srdci.
nedotkneš se moci sfér.
Ber co teď ti nabízím.
Chudý, zmáčený svět.
Dlaně v písku zaryté v ret.
Otázku? Co zdejší svět?
Mužové a ženy v květ.
Blýskne se a uhodí hrom.
Ve věku co rozpůlí strom.
Ostrov naděje trošku zahřeje
Třpytí se kapičky rosy.
Usneme v naději, že příjde cosi,
nač čekáme nazí a bosí.