Přesvědčení z nedbalosti. To zní jako nezodpovědnost. Nic složitějšího a krkolomného mě v tuto chvíli nenapadlo. Ale dokonale to vystihuje co zažívám. Studnice moudrosti, přece nevede až na samé dno perspektivy. Jenom se ohlížím k vlastním touhám ničím nezkaleným. Svět se skládá z prvotin nebo větších a menších součástí. Tady bydlí člověk. Samojediný a stále připravený zakoušet nepoznané. O tom co se kolem něho děje, spěje k výchově a samovzdělávání. Možná by bylo tragické získávat vědomí jako nějakou součást egoismu.
Co můžeme říci o sobě samých? Spletitá otázka, která nutí k zamyšlení. Je napsáno mnoho knih o duši, víře, pokoře, vzdělání a nespočet filosofických tezí. Člověk by se neměl pouštět do vod o kterých nic neví. Lehce sklouzne k bagatelismu, což je hrozný pojem. Vnitřně zdůrazňuje nesourodost a devastuje celek. Možná to platí i obráceně? Přílišná jistota v nekompromisním prostředí vyvozuje stále dokola jedinou opakující se věc.
Co vlastně říkám? Dojde-li k přehodnocení priorit v obecném slova smyslu je to jen dobře. Aspoň se ví, že marnost nenabrala rozměru velikášství. Žijeme teď a tady, ale to už bych mluvil o věcech příštích. Vzdám se toho jakože nemusím, ale chci, protože je to osvobozující a je vidět, že si netrvám na názoru jenž jde vyvodit i zcela jiným směrem.