Nikotinová

roubenka u cesty
s okny malými jak obzor jejich myšlenek
a přesto větším

nedohlídnou dál
než rosničky na kameni

i raci v potoce přežijí svoji přirozenost
spíš než oni

v jejich siluetách se prolínala ta
s oblou křivkou v bocích
zvlněnou až k neposednému řetízku na kotníku

zvlhlá po kapradí
cítila lesní vůni

jako jejich vousy co rostou po jehličí
a voní levnou kolínskou

v košíku s hračkami hledali svoji senilitu
a věřili
ve stálé mladí