pošlapaná jako květina
zrozena z popele a špíny
bohužel, opět nevinna
k mé posteli se hrnou stíny…

opilá, za okny se bouří
zabils mě, zabils sebe, zabils nás
z trosek mé existence se kouří ..
… koma přišlo včas…

něco prořízlo ticho a teď to mlčí…
křik, pláč a nemalá zášť…
cosi nenávidí, cosi skučí
chce tě najít …celá bílá, z temnoty plášť

vidím tak nádherné obrazy
které mou mysl na chvíli rozveselí
za nehty něčí krev, jsem nositel nákazy
… a nikdo není podezřelý

ty, kdož čteš a nevíš
vzpomeň si, kdo tě nechal trpět a pak tě bodl do zad…
takže se cítíš jako já.. nespíš
a v tvém srdci věčný chlad …

lahev laciného moku…
padá na zem, vedle mé euforie
vědoma si každého svého kroku
usínám ve spárech agonie…