Milana my dobře známe,
jeho rýmy rádi máme,
píše básně hanbatý,
je to dědek rohatý.

V nebi pro něj místo není,
tohle už se těžko změní,
peklu propad, nemrava,
hříchů prý je záplava.

Nehledá si jiné téma,
u něj vždycky vede žena,
prý je moc rád v teplíčku,
zase smolí básničku.

Cudné psaní pro něj není,
zavrhl tak vykoupení,
úsměv však má na tváři,
setká se tam s čtenáři.