Sedím u televize a znuděně mačkám ovladač
Na každém programu je ale stejný pořad
Dlouhý film, lze jej nazvat časový rozkradač
Co vracel se a nutil mě dívat se pořád

V tom filmu ohraný děj plyne dokola
A mě už se nechtělo sledovat stejné a znovu
Tu samou historku, jak věčná kontrola
Vedla ke konci filmu a začátku lovu

Lov ale nezačne, příběh se zastaví
Najednou střih! A jedeme nanovo
Stejný film o tom, jak jsou dva nezdraví
Jak jeden druhému už nemůže pomoct.

A tak se koukám, na stále stejné
Pomalu už mě to začíná nudit
Osudy hrdinů? Ty jsou mi lhostejné
Chci ten film z mojí televize vypudit.

A pak to přijde, den dlouho hledaný
Pořad je u konce, běží jen titulky
Pocity neznámé, pryč pocit ochrany
Zbývají tedy jen od štěstí ampulky

Na krátkou dobu mi tu radost přináší
Že na titulky se můžu ještě párkrát mrknout
Není jich ale dost, nové se rozpráší
A mě nezbývá než z kalichu hořkosti usrknout

Chvíli ten program pokouším naladit
Nedaří se to, signál je hluchý
U toho přepínám, bez potřeb se usadit
S pocitem neznámé a věčné poruchy

Po týdnech hledání pořadů, signálů …
Mě podaří najít si jednu skvělou šou
A to důležité, že i bez jiných kanálů
Ty v mé šou nejsi tou hlavní postavou.