okna roznášejí panáky
až ke stolům z plastů
rozlitých po římsách

osamělý pijan

pozvané ráno
zapomenul vpustit
na zádech rozestláno
a kolem...

jen jednou směl se pousmát
zborcené rty to však neunesly
To usmání bylo jako jezero v písku
které drolilo vlastní břehy

i ty naše

*

láska jak krabicové víno
kdy z doušků padá duše
a člověče nezlob se
už není jen hra

sbohem, babi...