Chtěl bych něco říci.
Jenže to nejde,
mám sucho v ústech.
Trnu, v koutcích pěnu.

Byly časy, kdy poezie
milostná a dravá byla.
Jedno vím jistě.
Do stejné řeky nevkročím.

Budu se na ni potěšen dívat
a pozdravím ji příště.
Jak rád po ní pouštím lístky,
též lahve s kousky papíru.

Řeka se v létě uklidní.
A zaplní díru,
jež na jaře vymlela.
Stromy však už neláme.

Je klidná a přívětivá.
Nohy ti omývá a ty se směješ.
Zvony zvoní na počest
tvého listí, které opadalo.

Strome pijící z řeky klidné.
Tvé kořeny silné a hluboké.
Pod tvou korunou se sejdem
a potřesem si rukou vřelou.