Vstoupil si nepoznán
do dějin včerejšků
tváří v tvář podlehl
ozvěně
dusil své kroky
když čas ti odbíjí
hodiny,
dny a roky
ve dlani zarděné.

Jak osud nestárne
uniká do splínu,
nemá už na tváři
slzu ni smích
zírá si do noci
usíná
po vínu
každý
kdo chtěl by
věčně jen žít.