usínáme v ulicích
prospáváme dni
noční královny v střevících
a prostí my

na půdě života

ladně vlní se
boky těch co se smějí
hřejí nás, v beznaději
kde pomalu ubíhá čas

pod křídly noci samota

dvě lampy, jejich stíny
dvě těla
dva paprsky světla
že zářit jinam jsi chtěla