obraz nad postelí
má čistá vzpomínka
jako čerň utopená v tmách
když v noci se topím
když sním

tvůj smích, již nikdy víc
jen obrazu lesk
prázdno a v lesku stesk
když nevnímám
když vím

že hluchý jsem
a v uších tě mám
tak přesto v té noci
až budu pod obraz
znovu tě zavolám