Spoléhám na den zítřejší
až budu krvácet sůl
večery bývají nejhorší
za lítost života půl

tam kde stávala víra
v pevných kolenou
naděj ta vždycky umírá
snad už jen nashledanou

vážu si dopředu oprátku volnosti
všechno páchne a nemůžu dál
s životem jsou jen starosti
dříve jsem se i smál

nemůžu zpět
a jinak už to nejde
dal jsem jí poslední květ
co na tom ale sejde...