Večer tichne
měsíc
lechtá vrásky
do oken hvízdá
do květů

větřík si listy
sfouknul do pohádky
s dítkem mým
hledal
co je tu

rozezněl lehce hudbu hravou
ta bude „tiše“ věčně hrát
jak starý gramofon
snímá desku hranou
jehly
co praská
stejně
jako bych byl mlád

a později

pak svíčka pohasíná
hudba v nitru jiná
mi zas připomíná

to co jsem míval rád..