Až se ti zjeví v předsíni
bytost co tváře má jak růže,
co na rtech rudé maliní
a jak ten samet hebká kůže,

co nosí křídla andělská,
posetá krve krůpějemi,
s měsícem žalným vroucně lká,
když úsvit rosou skrápí zemi,

až klekne, že ti přiměří
papučky z růžového plyše,
tak žeň tu mrchu ze dveří,
vždyť je to vole samo klišé!