V tiché marnosti večera se ztrácím.
V hloupé touze zlomit obyčejnost dne.
Stejný den, stejná práce,
stejná bezvýchodnost situace.

Kecy, kecy, kecy.

Marně si nalhávám,
jak chci dosáhnout nevšednosti.
Ve mně strach však ukrytý
libuje si v malebnosti,
kterou mi tupá existence nabízí.
Proč se toho vzdát,
proč cítit víc, než jsem nucen?

Proto asi chci tebe,
má avantgardní krásko.
Chci tebe.
Tebe, která mě nutíš myslet a cítit.
S tebou necítím dny měsíce roky.
Vždy jen teď a nyní.
S tebou jsem mladý extrémista, starý poeta
a snad i trochu hlupák a chytrák.
Jen né obyčejný, obyčejný životní divák.