Když nebe potemní,
když bere to poslední
a na srdci vzpomínku máš.
Jde strach z toho co uděláš.

Když hromy a blesky
rozříznou krajinu,
když je tě plný dům.
Pak déšť sčeří hladinu
a hráze zalije voda.

Je škoda co vše jsi vzala sebou.
Ať tvé kroky nejsou vichřicí.
Vzpomínky ty přece blednou.
Jsme jako ty kry tající.

Dva majáky hlídající břeh.
Počasí zmoudřilo.
Srovnám svůj dech.
A ty si nech co ti patřilo.

Přístav naší lásky,
obloha jako z počátku.
Smažeme jednou provždy
to ticho na začátku.