Sedím u ohně a sleduji plameny,
jak rychle vzniká plamínek malý,
roste a šplhá mezi pár kameny,
pak zase mění se v sotva jen znalý.

Stejně jak láska - jen přijde a odejde,
a zas se objeví když nastane čas,
někdy i bez ztrát možná se obejde,
mezitím však skrývá se někde v nás.

Pak v hvězdy dívám se a tiše si lehám,
vidím jich tisíce snad možná i víc,
tu svou i její marně však hledám,
když usínám sladce o nás dvou sníc.