Nemohla uvěřit, že si těch mraků nevšimla dřív. Vždyť zabírají půlku oblohy, jsou obrovské.
,,Ty, Kubo, všiml sis těch mraků?" otočila se na kamaráda, který byl skloněný k tabletu.
,,Čeho?" zahuhlal a dál přejížděl prsty po obrazovce své hračky.
,,Mraků. Našla jsem si to na internetu. Píšou: Oblak, lidově též mrak nebo mračno, je viditelná soustava malých částic vody nebo ledu v atmosféře Země nebo jiných planet."
Zdvihl hlavu, přejel očima po její ruce až ke zdviženému prstu, a poté na nebe. ,,To máš z wikipedie?"
Měla.
,,Vždyť víš, že tam píšou samý blbosti. Voda a led? Jak by se to tam asi udrželo? Tomu se říká pseudohistorie," poučoval ji, ,,snaží se lidem namluvit, že je něco běžné, přitom to zrovna vyvinuli."
,,Ty si myslíš, že to vyrobil člověk?" pochybovala.
,,Určitě. Nejspíš je to zkušební verze, jinak by mi určitě došel mail. Víš, že si nechávám zasílat novinky ze světa. Třeba nedávno mě překvapilo, že Američani vynalezli vodu, která teče krajinou. Podle nějakých konspiračních teorií je to ale jen hologram. Nemohli by přece takhle plýtvat vodou, k čemu by to bylo?"
,,O tom jsem slyšela. Myslím, že mi babička vysvětlovala, proč to tak je, ale teď si nemůžu...," zamračila se, jak se snažila vzpomenout. ,,Něco jako... Že my potřebujeme vodu a jídlo a stromy, tráva a květiny tu vodu taky potřebují. Mají z ní živiny, to je to slovo. "
,,Květiny," potěžkával chlapec slovo na jazyku. ,,Ty mají vodu přeci z rozprašovačů, už tak to Světová unie pomalu zakazuje, jinak prý všichni vymřeme."
Výdobytek snílků, říkají.
,,Ale dřív údajně stromy, tráva a květiny rostly na místech, ke kterým se člověk ani nedostal."
,,A kam se, prosím tě, člověk nedostal?"
,,Prý byly všude. Všude, kde si umíš představit," odmlčela se. ,,A ta voda mezi nimi tekla a dávala jim živiny."
,,Blbost, vždyť netekla všude."
,,Poslouchej!" vykřikla rozrušeně. ,,Největší význam oblaků spočívá v tom, že z nich padá déšť nebo sníh a voda z atmosféry se jejich prostřednictvím vrací zpět na zemský povrch. Takhle se voda dostávala k rostlinám bez vody."
,,Vidíš, jak nás tahaj za nos. Vždyť o těch mracích ještě ani neposílali mail, ale už mají teoretickou základnu."
,,Ale vždyť jsou tu prý roky," ohradila se.
,,Pche," nenechal se zvyklat. ,,Kdyby někdo pověsil na nebe tak obrovský objekty už před lety, tak by o tom všude psali. Podobně jak kdysi Christo zabalil celý Bundestag do látky, není to náhodou taky nějakej landart?" zadíval se nad sebe s větší pozorností.
Dívka si rychle vyhledala, co to znamená landart. ,,Ne. Landart už nikdo neprovozuje. Ty mraky tam jsou údajně samy od sebe. Kul-...kulminací v přírodě."
,,A teď tu začni vytahovat něco o bohu a praštím tě," zavrčel. Válek bylo dost. ,,Vše, co je na světě, pochází od člověka. Akorát se divím, že ty mraky už někdo nestáhl. Vem si, že něco vydají před roky, kolik peněz asi dali, aby je na nebe dostali a udrželi je tam - ale propagace nejspíš uvízla na mrtvým bodě. Nikdo o nich neví a ani se o nich nemluví. Výdělek nulovej. Dnes aby se něco prodalo, musí to mít bizarní reklamu. Mohly ty mraky udělat třeba červený..."
,,Támhle ten je ve tvaru chlápka s hrníčkem," přerušila ho.
,,Vždyť má bouchačku. Možná to vyvěsili jako boj proti násilí, to je jasné, že si toho nikdo nevšiml."
,,Možná to bude nový druh umění. Škoda, že to vystavují za městem, sem málokdo vyjede." Rozhlédla se kolem sebe. Země byla vysušená a popraskaná, z kovově šedých stromů sálal chlad. Byly to památníky. Ale nebe nebylo zašedlé jako ve městě. To jediné bylo jiné. Ví o něm lidé? přemýšlela.
Chlapec se opět ponořil do elektronických hlubin svého tabletu, dívka mraky pečlivě nafotila, aby je mohla ukázat rodině. Večer odjeli zpět do města. K tomuto tématu se měsíce nevrátili.
V zimě bylo město k nesnesení. Z nebe pršela zšedlá voda, lidé byli mrzutí a neexistovalo nic, co by jim zlepšilo náladu.
,,Jak se máš?" vyzvídala dívka po telefonu. ,,Nic moc," odpověděl kamarád. ,,Ty, napadlo mě... Co kdybychom se jeli zase podívat na ty... na ty mraky. Pamatuješ si na ně? To by nám mohlo zvednout náladu."
A tak jeli. To místo, kde je viděli, bylo vzdálené od města kolem třiceti kilometrů.
,,Tak už nebreč," podal jí další kapesník. ,,Já se dočetl, že ty mraky kdysi na to nebe vyfoukli ekologové. Jako se vyfukují bubliny z bublifuku, víš. Chtěli tak prý ovládat počasí, aby nepadaly pořád ty kyselý deště jako u nás ve městě. Ale nepodařilo se jim to, tak je tam nechali a teď je asi zase stáhli. Tak nebul, s tím se nedá nic dělat."
Nebe bylo šedé jako zadnice nosorožce ze zoo. Po modři a bílých oblacích nebyla ani stopa. Dívka seděla na kameni a ze zklamání by zvracela, jak ho byla plná. Přestala plakat, ale kamarád nenaléhal, aby šli pryč. A tak tam seděli spolu, mlčeli a každý přemýšlel o svých věcech. Vlastně oba přemýšleli o těch mracích.
,,Babička mi říkala," narušila dívka ticho ,,že se některým mrakům říkalo beránci. Její strýček z matčiny strany je prý pásl, když byl ještě kluk. To byly ale skoro u země, teď už by to nešlo."
,,Nojono," zabručel. Neodporoval jí, když byla tak sklíčená. „Je to škoda, byly takový surrealistický.“
,,Vypadaly jako cukrová vata. Myslíš, že tak i chutnaly?"
,,Kdo ví, možný to je. Mohli by pak na nich vydělávat jako na jídle. Prodávali by je v kině, nebo když byly tak velký, mohli je dávat i zadarmo."
,,Jasně, třeba by pak svět byl zase o něco lepší," ušklíbla se. ,,Navíc ty mraky byly všech, nevím, co jsi četl, ale babička mi povídala, že tu byly celou věčnost."
,,Ale tvá babička má taky svoje roky," podotkl netaktně. ,,Všechno se dá dneska prodávat. A prodává se. I Měsíc a Mars se prodal. A papaláši přemýšlí, že začnou prodávat i sluneční energii. Tak to prostě je."
,,Ty mraky ne. Ty mraky by nemohli prodat, byly totiž nepolapitelný. Ty mraky byly to jediný svobodně dostupný na týhle planetě. Třeba se tu později ještě objeví," podívala se s naději v hlase na nebe. Přece jen byla zima. A víc už o tom nemluvili.