V překrásném dómě šum a ruch,
směle se dívám do hlubin.
Nejasné tóny sytí vzduch,
lidé jak tisíc jeřabin.

Tajemná a záhadná v tom Češství tma,
utichli lidé najednou.
Sám sebe ptám se já,
kdy tóny, jež jsem slyšel nejednou,
kdy do mých citů usednou.

Je to tak zvláštní; co se děje?
To se struna díky smyčci chvěje!

Pro kouzlo melodie krásné
nevnímám již děj.
Vždyť v hudbě té děj nehasne!
Tak hřej mne, Múzo, hřej!

Smutná i sladká ta melodie jest,
přes celý dóm slavný lehce se přenese.
Je to tak úžasné jak snad pro matku křest,
když Východ Lípy dotkne se.