Zrnka prachu
Dlí v mém zraku
Snění poznáš podle pachu
Mého sobeckého strachu
Tma je krutá, tma je zlo
Však krutostí nemá na světlo
Až totiž rosa odežene mé prokletí
Ve střípku pohlédnu do tváře děvčeti
Co odjakživa jsem ji znala
Která ve mne přebývala
Všem zpívala balady tklivé
Povahy byla nanejvíš snivé
Však sny se jen v prach proměnily
V očích jí pak zapálily
Strach ji pohltil, utekla
Do nebe či do pekla?
Piliny ve stolek se zpátky nezmění
Tělo bez duše pocítí soužení
Jak ryba bez vody
Zelené jahody
Má tragédie s nádechem pohody